Háčkování patří k snadnějším ručním pracím. Používá se ke zdobení oděvu nebo bytu – stejně jako pletení nebo vyšívání.
Jak je staré háčkování
Stáří háčkované techniky nelze přesně určit. Je nejvýš pravděpodobné, že háčkování vznikalo spolu s pletením. Víme, že háčkovat uměly ženy již v době bronzové, neboť se z této epochy zachoval zbytek háčkované síťky na vlasy, nalezené archeology ve vykopaných hrobech. V dřívějších dobách se háčkování uplatňovalo především v měšťanském prostředí při zdobení ženského prádla, při výzdobě polic, skříní s prádlem či příborníků, což byla pýcha dřívějších hospodyň.
K ocenění půvabu háčkovaných prací došlo v plné míře až v průběhu 19. století. Kolem roku 1850 se běžně háčkovaly podkladové sítě pro krajky, vložky, obruby i lemy, zejména však pro napodobované renesanční šité krajky.
Háčkovaly se prýmky pomocí delší ocelové jehlice, připomínající dlouhou vlásenku na upevnění účesu. Prýmky se různě stáčely jako stužky a spojené háčkem vytvářely specifický druh vzdušných krajkových vložek. Háčkovaly se také celé jednotlivé oděvní součásti, počínaje kabátkem a čepičkou pro novorozeně, včetně povijanů. Nechyběly živůtky i spodničky pro děvčátka a ženy.
Množily se dekorativní předměty v bytě, především nejrůznější ozdobné pokrývky a polštáře. Pro ukládání drobných předmětů v šatníku se háčkovala pouzdra a obaly na rukavice, kapesníky, šle, pásy atd., obaly na čajové i kávové konvice apod.
Druhy háčkování
Obliba háčkování v průběhu třetí čtvrtiny 19. století neobyčejně stoupala a rozšiřovala se zásoba výzdobných háčkovaných motivů. Nejrůznějším způsobem se kombinovaly řetízky, sloupky, pecičky a pikotky. Vznikl steh např. pikotový, hvězdový, šňůrkový, tuniský, ruský a jiné, z nichž s pak tvořily různé charakteristické způsoby háčkování: dodnes známé bosenské háčkování, připomínající tkanou látku nebo tuniské, které zase působí jako pletenina. Nejznámější je však irské háčkování.
Irská krajka
Vrcholem umění háčkovat je irská krajka. Vznikla v Irsku roku 1845 ve snaze napodobit náročnou reliéfní šitou krajku benátskou s doby renesance. Irská krajka se považuje za nejmladší odnož krajkářského umění. Vznikaly z ní nejen límce, manžety a sedla pro slavnostnější šaty, ale i celé plesové šaty nebo letní kabátky. Podstatou této krajky jsou plastické háčkované motivy, kroužky, kvítky, větévky a jiné drobnosti, individuálně spojované háčkovanou sítí.
