Háčkování patří k snadnějším ručním pracím.
Používá se ke zdobení oděvu nebo bytu - stejně jako pletení nebo vyšívání.
 |
Stáří háčkované techniky nelze přesně určit. Je nejvýš pravděpodobné, že háčkování vznikalo spolu s pletením.
Víme, že háčkovat uměly ženy již v době bronzové, neboť se z této epochy zachoval zbytek háčkované síťky
na vlasy, nalezené archeology ve vykopaných hrobech. V dřívějších dobách se háčkování uplatňovalo
především v měšťanském prostředí při zdobení ženského prádla, při výzdobě polic, skříní s prádlem či
příborníků, což byla pýcha dřívejších hospodyň. |
|
K ocenění půvabu háčkovaných prací došlo v plné míře až v průběhu 19. století.
Kolem roku 1850 se běžně háčkovaly podkladové sítě pro krajky, vložky, obruby i lemy, zejména
však pro napodobované renesanční šité krajky.
Háčkovaly se prýmky pomocí delší ocelové jehlice, připomínající dlouhou vlásenku na upevnění účesu.
Prýmky se různě stáčely jako stužky a spojené háčkem vytvářely specifický druh vzdušných krajkových vložek.
Háčkovaly se také celé jednotlivé oděvní součásti, počínaje kabátkem a čepičkou pro novorozeně, včetně povijanů.
Nechyběly živůtky i spodničky pro děvčátka a ženy.
Množily se dekorativní předměty v bytě, především nejrůznější ozdobné pokrývky a polštáře.
Pro ukládání drobných předmětů v šatníku se háčkovala pouzdra a obaly na rukavice, kapesníky, šle,pásy atd.,
obaly na čajové i kávové konvice apod.
Obliba háčkování v průběhu třetí čtvrtiny 19. století neobyčejně stoupala a rozšiřovala se zásoba
výzdobných háčkovaných motivů. Nejrůznějším způsobem se kombinovaly řetízky, sloupky, pecičky a pikotky.
Vznikl steh např. pikotový, hvězdový, šňůrkový, tuniský, ruský a jiné, z nichž s pak tvořily různé
charakteristické způsoby háčkování: dodnes známé bosenské háčkování, připomínající tkanou látku nebo tuniské,
které zase působí jako pletenina. Nejznámější je však irské háčkování. Vrcholem umění háčkovat je irská krajka.
Vznikla v Irsku roku 1845 ve snaze napodobit náročnou reliéfní šitou krajku benátskou s doby renesance.
Irská krajka se považuje za nejmladší odnož krajkářského umění. Vznikaly z ní nejen límce, manžey a sedla
pro slavnostnější šaty, ale i celé plesové šaty nebo letní kabátky. Podstatou této krajky jsou plastické
háčkované motivy, kroužky, kvítky, větévky a jiné drobnosti, individuálně spojované háčkovanou sítí.
Balkonové květiny
