Norská technika (tzv. žakárové vzory) patří k nejoblíbenějším pletacím technikám, i když je náročná na zručnost.
[insert_php]include (get_template_directory() . „/include1.php“);[/insert_php]
Předností norského pletení je velmi jemná kresba vzoru vyplétaného v každé řadě. Nevýhodou je pracnost a dlouhé nitky v rubu tažené příze, které se snadno zatrhávají.
Technika norského pletení
Podle vzoru rozkresleného na čtverečkovaný papír pleteme v jedné řadě vždy střídavě oběma přízemi. Přízi, kterou právě nepleteme, táhneme v rubu pleteniny pod oky pletenými jinou barvou. Vzorujeme v každé řadě, tedy i v líci i v rubu. Celkový vzhled vzoru ovlivňuje rovnoměrné napnutí v rubu tažených přízí. Při nestejnoměrném napnutí se v líci vzor deformuje a bortí. Proto zůstává klasický způsob norského pletení doménou pouze těch nejzručnějších.
[insert_php]include (get_template_directory() . „/include1.php“);[/insert_php]
Zjednodušená technika norského pletení
Zjednodušená technika žakárového vzorování spočívá v tom, že střídavě pleteme 2 řady jednou barvou příze a 2 řady druhou, přičemž vzor vytváříme sejímáním ok. Vzor vzniká v líci, v rubu se jeví jako vodorovné proužky ze dvou barevně odlišných řad.
