Z historie tkaní
Historie tkaní sahá více než 20000 let do minulosti. Existují domněnky, že již pravěký člověk využíval principů, které se později uplatňovaly v technice tkaní, ke spojování a svazování dřívek, proutí a rákosí.
Později, tak jak poznával vlastnosti různých druhů vláken a zvířecích srstí (chlupů), začal těchto materiálů používat ke zhotovování svých výrobků.
Přeslen a stav
Během staletého vývoje, který následovat, vznikl přeslen a stav. Přeslen sloužil na to, aby bylo možné rostlinná vlákna a chlupy zvířecí srsti spřádat do pramenů. Stav sloužil na to, aby se z těchto pramenů daly tkát látky. Vývoj různých typů stavů závisel spíše na oblasti, ve které probíhal, než na době. Staří Řekové dávali zřejmě přednost stavu, na kterém se tkalo shora dolů, podobně jako někteří severoameričtí Indiáni a staří Skandinávci. Egyptští tkalci kolem roku 2500 př. N. l. používali jiného typu vertikálního stavu, který se podobal stavu pozdějších Peršanů, ale také horizontálního stavu dánských Inků a jejich potomků v nynějším Mexiku, Guatemale a Peru. Bez ohledu na typ použitého stavu, zůstával ale základní princip tkaní stále stejný – podávání a provlékání útku, resp. vlákna ve vodorovném směru pevnou osnovou, resp. Svislou soustavou vláken.
Ačkoliv látky vysoké kvality a jemnosti byly tkány již ve starověku, nástroje a pomůcky tkaní se neustále zdokonalovaly, což nezůstalo bez vlivu na kvalitu konečných výrobků. Evropa až do doby rané renesance byla závislá na dovozu vysoce kvalitních látek z Dálného i Blízkého východu. V 18. století se o zvýšení textilní výroby přičinila Anglie, která neustálým zjednodušováním technologie, resp. Zavedením řadu objevů významnou měrou přispěla ke vzniku průmyslové revoluce v textilním průmyslu.
